Cizí příklad je nakažlivý

Dnešní Čína se nikdy nedostala na první stupínky v žebříčku světových mocností, proto muselo vedení země rychle přebírat nástroje z arsenálů velkých mocností. Diskuse o tak zvané „měkké“ síle probíhala v ČLR dávno, ale řídit se touto politikou začali pouze v roce 2007, kdy tehdejší předseda státu Chu Ťin-tchao označil za prioritu rozvoj čínské kultury jako „stále důležitějšího faktoru v konkurenci národů.“ Již do roku 2014 vydala Čína na zlepšení vlastní image na 10 miliard dolarů ročně, zatímco porovnatelná položka výdajů amerického ministerstva zahraničí činila pouhých 666 milionů dolarů, píše portál ruposters.ru.

Kultura a Olympiáda

Původně se Čína vydala po standardní cestě vyzkoušené starými hráči na „měkkou sílu“: Velkou Británií, Německem a USA. Konfuciův institut založený podle příkladu Britské Rady a Goethe-Institutu, který má za úkol prosazování čínštiny a čínské kultury ve světě, má výborné financování a již v roce 2015 fungovalo v 126 zemích 475 těchto středisek (pro porovnání uvedeme, že Goetheův institut jich má 160 a Britská Rada ještě míň — 70).

V naději na podkopání světového monopolu anglojazyčných masmédií založila Čína v roce 2000 celodenní a celonoční televizi CCTV, která dnes vysílá v šesti jazycích, a začala aktivně prosazovat informační agenturu Sin-chua, Nová Čína. Velké prostředky byly vydány na kulturní a sportovní akce včetně pekingské Olympiády v roce 2008.

Hedvábný projekt

Nejambicióznějším dílem čínského vedení je několik ekonomických projektů v hodnotě více než 150 miliard dolarů. Banka zemí BRICS, Asijská banka infrastrukturních investic, Ekonomický pás Hedvábné cesty a Mořská Hedvábní cesta 21. století nejsou jen halasné názvy. Každý z těchto projektů má obrovské investice a smlouvy s jinými státy.

Banka BRICS a Asijská banka infrastrukturních investic se mají stát alternativou MMF a Světové banky, v nichž hrají vedoucí úlohu USA.

Rychlá přeměna Číny v hlavní průmyslové centrum světa vytýčilo před vedením ČLR prioritní úkol zajištění spolehlivých dodávek surovin a dodávek hotové produkce do USA a Evropy. Dvě Hedvábné cesty, po souši a po moři, mají za cíl vytvoření příslušné infrastruktury na trase Čína — Evropa. Po jejich ztělesnění vyřeší Čína problém nadměrné závislosti na mořské dopravě, která může být každou chvíli zastavena americkou flotilou.

 

Ještě působivější jsou čínské investiční projekty po celém světě. Vedení ČLR prohlásilo, že do roku 2025 mají celkové investice Číny v zahraničí dosáhnout 1,25 bilionu dolarů (pro porovnání uvedeme, že poválečný Marshallův plán přišel USA na pouhé 103 miliardy). Značná část těchto prostředků již byla investována v afrických a latinskoamerických zemích: právě na těchto dvou kontinentech projevuje čínský byznys největší aktivity.

Hlavním zájmem Číňanů je těžba užitkových nerostů, ale vše se neomezuje jen na zdroje. Pouze v roce 2014 podepsala Čína v Africe stavební smlouvy v částce 70 miliard dolarů.

Čínské státní společnosti vkládají prostředky do zpracujícího průmyslu, vzdělání, poskytují půjčky a také přímou finanční pomoc. Tato činnost přináší ovoce: kromě ekonomických výsledků pohlíží obyvatelstvo Latinské Ameriky a Afriky na Čínu stále více jako na spolehlivého partnera a jako na příklad pro napodobení.

Dvouhlavý drak

Avšak všechny čínské investice do zlepšení image země mají jen omezený výsledek. Specifický politický systém a sociální problémy nepřispívají k „exportní“ atraktivitě. Komplikovanost čínštiny a zvlášť čínské kultury omezuje potenciál země v šíření svých hodnot ve světě. Navíc narážejí veškerá úsilí Číny na otevřený odpor USA, které odůvodněně vnímají ČLR jako přímého konkurenta.